10 rad jak na to

1. Kdo tomu tady šéfuje?


NIKDY, skutečně NIKDY neopakujeme svůj povel, pokud jsme si jisti, že pes povel slyšel a pochopil. Toto je úplně základní pravidlo pro psa, ale na každém cvičení nebo procházce je toto pravidlo opomíjeno dennodenně. Pokud pes neuposlechne povel, který jsme ho naučili, pak musíme okamžitě zjednat nápravu a trvat na splnění povelu.

V žádném případě jen nestát a zoufale opakovat povel Jak na toznovu a znovu dokola. Jinak dáváme psovi na srozuměnou, že povely jsou bezvýznamné a není nutné je uposlechnout.
Jednoduché, že? Ovšem kolikrát jste v poslední době viděli rozjíveného retrievera, jak dovádí s kámoši, zatímco jeho „páníček“ zoufale opakuje „Ke mně…tak je hodný kluk…pojď sem…ke mně…pašák…tak pojď už…aha podívej, co mám…pojď…hele… hele!“ Nedoprošovat se, ale jednat! Začínáme být v takové situaci zoufalí a náš pes to samozřejmě ví. Tak uděláme něco, co upoutá jeho pozornost…. Utíkejte směrem od něj, nebo když už musíte, dojděte si pro něj a třeba ho zatahejte za ucho, i když to už asi nebude nutné, pes rychle pochopí, co se děje.
Neustále opakování povelu snižuje u psa respekt vůči Vám. Přestaňte s tím proto hned teď.

2. Zpátky k základům


Zpátky k základůmProfesionální trenéři psů se prý málokdy v něčem shodnou, ale pokud pracují s retrievery tak shodně potvrdí, a ještě pro jistotu dvakrát podtrhnou, potřebu základního výcviku. Pokud se nadějný pes „zkazí“ je to většinou proto, že má špatné základy výcviku. Základní trénink je jako solidní báze, na které se staví dále, ale má samozřejmě svůj háček. Ten háček je v tom, že základní trénink je nudný a opakující se stále dokola. A mnoho vůdců pak dobrého psa pokazí úplně jednoduše proto, že nemá zvládnuté základy – a určitě tušíte proč.

Ano, je to jednoduché - protože nikoho nebaví cvičit stále dokola „nudné“ povely, které už jsme přece jednou uměli.
Takže zatnout zuby a bereme na procházku zase ten starý dumík. Je totiž neomluvitelné říkat, že náš pes už je zvyklý na zvěř a dumíky nosí tak nějak OK, protože OK prostě není dost dobré, OK je poloviční cesta k pohromě. Říká se, že cvičit psa je jako chodit po visutém laně – musíte něco udělat již při prvním náznaku zhoupnutí, pokud budete otálet - spadnete.

Dobrou zprávou je, že jedno či dvě domácí opakování - pokud jsou perfektně provedena - se tisíckrát vyplatí při práci.

3. Vodítko? Jo, to někde mám.


VodítkoZlatým pravidlem by mělo být, pokud dorazíte na hon nebo jinou „psí“ akci, nechat svého psa v klidu chvilku vyvenčit a pak ho dát zpět do auta nebo na vodítko a jít se pozdravit s ostatními účastníky. Tolik šedá teorie. Skutečnost ale nabízí pohled na smečku rozdivočelých psů lítajících kolem, zatímco se jejich páníčkové velice dobře baví.
Obecně platí, pokaždé pokud váš pes nepracuje pod vaším povelem, měli byste ho mít na vodítku. Pokud je bez vodítka, tak si pes myslí, že má pracovat a logicky očekává jak Vaše povely, tak Vaši plnou pozornost. Ovšem pokud Vaši aktuální starostí je zrovna si povídat s kamarádem a dávat si drink, pak se Váš pes na volno může cítit nejistě, případně odběhnout a dostat se tak do více či méně vážných potíží jako je třeba spor s jiným psem nebo střet s autem atd. Je dobré osvojit si návyk na společných akcích dávat psa na vodítko kdykoli je „odpracováno“, zkuste to a budete udiveni rozdílem, až budete se svým psem zase pracovat.

4. Jen si tak písknout


Roztodivné a „kreativní“ používání píšťalky je asi jedním z nejhorších návyků, které si může psovod osvojit. V podstatě jsou pouze TŘI základní povely píšťalkou: stop, ke mně a otočit. Jsou lidé, kteří mají psa, co reaguje na mnoho různých povelů píšťalkou. Ale pískají například ke mně, ale už netrvají na tom, aby se pes skutečně vrátil až k nim než ho pošlou znovu do práce, takže si pes zvykne nevracet se úplně. Pokud se vám podaří, že pes bude 100% fungovat na základní povely píšťalkou, pak už téměř nepotřebujete dávat slovní povely, což, přiznejme si, vypadá velmi stylově. Jen stále trénujte tři základní povely. Buďte precizní při jejich používání, trvejte na tom, aby váš pes je následoval perfektně, a většina vašich případných problémů se psem může být vyřešena.

5. Jeden pes – jeden pán


Toto je skutečně velmi těžké, ale pokud jsmeJeden pes, jeden pán jednou odhodlaní mít skvělého pracovního psa, pak bude jeho role jako mazlíčka pro širokou rodinu značně omezena. Pes, se kterým si všichni v rodině hrají, pokřikují na něj a dávají mu různé takzvané „povely“ se může jen stěží stát ukázkovým pracovním psem v ten moment, kdy jej v reálu vypustíme dohledávat do křoví. Pak se také někdy stává, že vidíte na honu psa, který se vrací s aportem a z opačných konců řady dohledávačů na něj pokřikují páníček a panička „Pojď sem, Azore, ke mně!“. Pes se chvíli dívá jedním pak druhým směrem jako divák na tenise, pak upustí aport a odběhne raději pryč. Takže, domluvte se doma, kdo bude dávat psovi povely a držte se svého rozhodnutí.

6.Klííííííd


Někteří vůdci dovádějí pravidlo „Nikdy neopakovat povel“ až do takového extrému, že dávají nový, další příkaz přesto, že pes ignoroval předchozí povel. Co nastane, se dá očekávat: záhy je zásoba povelů vyčerpána a pes již dokonale zmatený běhá sem a tam. Přitom řešení je relativně jednoduché-pokud začnou jít věci „šejdrem“ v klidu se psem posadíme, oba si zhluboka vydechneme, odpočineme si od cvičení a za chvíli začneme znovu, od toho kde nám to šlo dobře a dál.

7. Jídlo je náš přítel


Kolikrát jste již viděli pejsky, kteří svého páníčka přímo zbožňovali a plnili vše, co mu na očích viděli? Byl to ten páníček nebo jídlo, co bylo předmětem obdivu? Jídlo a pochoutky se dají velmi dobře využít v náš prospěch při nácviku základních i složitějších povelů. Všichni znají základy trénování povelu „sedni“ již od štěňátka při krmení. Jednoduše držíme misku s krmením nad hlavou štěňátka a nedostane ji dříve, než si sedne. Pokud se nám podaří tento trénink kombinovat s použitím píšťalky, máme pak vyhráno. Pokud trénujete agility, je zase možné postavit misku s jídlem za nějakou překážku a učit pejska povel „hop“.

Retriever

Pozorovat psa, který sedí a má před sebou misku plnou jídla a čeká na povel svého pána, je úžasné, ale hlavně, má to svůj zásadní účel. Pokud je pes schopen stále ještě reagovat na povely svého pána, když je před ním voňavá miska s jídlem, bude schopen poslouchat svého pána i když kolem něj budou padat aporty.
Klidně to vyzkoušejte třeba hned dnes večer při krmení.

8. Příklady (ty špatné obzvlášť) táhnou.


Dalo by se tvrdit, že se psy je to jako s dětmi – špatné návyky se šíří jako spalničky. Pokud se při práci nebo kdekoli setkáte se psem, který nemá dobré návyky, raději odveďte svého psa co nejdál, jelikož pes je smečkové (ve většině případů navíc velmi inteligentní) zvíře a špatné příklady táhnou.

9. Pozorujte, jak to dělají zkušení vůdci


Mějte oči otevřené a pozorujte, jak pracují se psy zkušení vůdci. Stojí za to se zúčastnit byť i jako divák některé vrcholové sportovní akce či loveckých zkoušek a vidět tu úžasnou spolupráci. Prostě mějte oči otevřené, učený z nebe nespadl.

10. Stop!


VýcvikPokud se nám podaří uvést do života všechna základní pravidla výcviku, může se stát, že máme konečně psa připraveného pro „seriózní“ práci. Je to záviděníhodná a ovšem také dost nebezpečná pozice. Právě teď přichází na řadu trénování vlastní sebedisciplíny – odolat pokušení nasazovat psa na těžkou práci a soutěže, posouvat ho na hranice možností či vzít ho rovnou na hon aby si „zapracoval“ nebo mu dávat těžší a složitější aporty tak dlouho, až jsou základy, co se naučil a má se jich držet rychle zapomenuty.
Je to přesně to období, kdy je dobré zatnout zuby a držet se zpět. Pokud jsme měli štěstí a zvládli jsme se psem dobře základní trénink, je dobré odolat pokušení vzít psa hned do těžké práce. Takovou věc je nejlépe dělat postupně. A především, pokud se něco ze základního výcviku začne kazit, není možné pokračovat ve vyšším tréninku či brát psa na hony a doufat, že se to zase zlepší. Je potřeba se zapřít, přerušit práci a cvičit ony oblíbené základy dokud se chyby zase nenapraví.

Abyste skutečně ocenili všech deset předchozích pravidel, musíte prostě zažít ten pocit, kdy pes skutečně spolupracuje s Vámi, nejen se prohání okolo a dělá, co ho napadne a co mu velí pudy. To když se setkáte pohledem se svým psem, který trpělivě a s radostí čeká na váš povel k přinesení aportu nebo zvěře, patří k těm momentům, co přinášejí radost do života. A ty jsou k nezaplacení.